Polsko den 2. 203km na cestě

...asi nebudu ten pravej traveler, co za rozbřesku a kuropění vyskočí, pobalí a vyrazí....vstávám, až se mi chce, pan Slunce to pere, dávám kaši, kafe, hruškovej bazén do půllitru, a snažím se dál rozšiřovávat systém v brašnách.

Nejde to. Ve předu je brašna spací a oblíkací, vzadu vařící a jídlová, kterýžto se tak nějak prolínají a míchají do sebe.

Navíc se to různě plní, ujídá a mění, takže na to kašlu. Když to jde zavřít, je to cajk. 😆

... ještě jsem si vzpomněl na včerejší mimořádnou  událost ...pádím si to takhle Blanskem, a u jízdy se zamýšlím nad ergonomií sedla, co jsem si koupil před časem se záměrem zvyknout si na něj před mořem. (Dá se u něj naštelovat i šířka těch zadních ploch, aby přesně seděly na prdelní kosti a nežvejkala se na něm tak nějak ....ehm.... prostata )

Říkám si, ...no, trochu to tlačí, na to, že mám v nohách teprve nějakejch 40 a pak mě to došlo. Tý vole, dyť já si vůbec s sebou nevzal plínkáče, tak moc je nemám rád a nenosím je, že jsem zapomněl, že něco takovýho se na delší cesty vůbec bere a to mám dvoje doma v krabici 

No trvalo to asi 10 minut, a už jsem platil u pokladny nějakýho cykloobchodu jedny 

plínko-kraťaso-elasťáky a rozšířil tak svou soukromou sbírku o třetí, připitoměle nepotřebnou bajkovou blbost. ...no dobře, jako teď se hoděj, no...🙄

Dnešní vejšlap je, jako i celej včerejší den, ve znamení svěžího protivětru, za Dolní Dobroučí usedám na chvíli do trávy a posílám tam cottage s tuňákem a dva žitňáky. Krávy se pasou, kohout kokrhá, výhled na stodolu a kostel, ptáci řvou, v dáli houká motorovka, tady je svět v pořádku. nicméně počáteční fáze denních etap jsou vždycky takový, nějaký, vlahý.

Zastavuju u legrační, malinkatý bytovky v prostřed ničeho,  asi tak pro čtyři, možná sociálně podprůměrný rodinky. Za barákem je však super klokot, vůbec, vlastně to potvrzuje pravdu, že prachy nejsou všechno, cosi voní z grilu, děcka na písku, na ramena mě skáče obrovskej vlkodav a zatímco mně chlapík odskakuje pro vodu, chvíli si spolu hrajem, 

Nabízí mi škopka, odmítám s díky a pro sebe si poudám, že si na večer jedno možná koupím. Loučím se se všema včetně toho obrovskýho, hebkýho chlupáče a pokračuju přes zříceninu Lanšperk směr Orlické podhůří. 

Nahoře v kopcích, kde vítr hladí nekonečný louky a v dáli krouží mlsní dravci chytám první defekt.

 Vlastně si takhle sedím v trávě a piju kafe, když se ozve plynulý psssss. Chvíli si ještě myslím že třeba uchází petflaška, než mě zapálilo. Duše montpáky a jedem obligátní bikerskej rituál....

Borovnice, Potštejn, Homole, a zase jako v pohádce svištím silničkou skrz kopce přes Dobrušku a u Chlístovic mizím z hlavní k lesu na nocovačku.

Na tachecu něco přes 200km. Stavím stan, ohřívám si adventure menu od Ludvíka k vánocům, alias Knedlo, vepřo, zelo a završuju jednou Plzní na zdar výletu....hezkej den to byl 😊