Velká Javorina

....tak, máme tady jeden předjarní test. ....vyrážím v pondělí po práci Loupáčkem k rybníku Lučina v předhůří Bílých Karpat, přespávám na parkále Trail of Life a ráno vyrážím na těžko k prvnímu cíli Velká Javorina.
...nabaleno, jako na dlouhou cestu, ...stan, 2 karimatky, oblečení, vaření, nabíjení, jídlo na 3 dny, 3,5 litru vody, věci na opravu kola.

....chvíli lesem a kamenejma žlíbkama, vcelku nevyhovujícím terénem pro kola ověšený kilama kabelí, přes krásný, Kněždubský louky, posetý osamělejma, mocletejma listnáčema, a pak už dál přes malebný vísky Kyjovskýho stylu s pomalovanejma fasádama, táhlýma rovinama k závěrečnýmu stoupání z Velké nad Veličkou směr Velká Javorina.

.....ze začátku jsem nemohl ani uvěřit,  že s tím nákladem půjde vůbec jet. Váha předních brašen, pověšených na předním nosiči nedovoluje tak pružně reagovat na rovnováhu a vzniknuvši vakl mě párkrát skoro svrhnul do škarpy. Po pár desítkách kiláků jsem chytil ten správnej grif a švihal štandopédo jak správnej bajker. Obvzlášť ve stoje je potřeba navažovat tělo úplně jinak, páč si nejde jen tak pohazovat kolem pod sebou ze strany na stranu a rovnováha tady teda rozhodně hraje prim.
Taky jsem konečně ocenil malou pilu na trojplacce, ke který jsem měl v závěrečným megastoupáku do páru přehozený největší kolečko a ještě to bylo skoro málo.

 

.....minulou noc v autě vcelku mrzlo, což jsem ráno vyhodnotil pohledem na zamrzlej čaj na stole, ani jsem se teda vlastně nedivil, že mně na holý nohy byla ve spacáku dost zima, ale dnešní večer jsem neponechal nic náhodě...

...ještě před západem slunce jsem si našel "noční flek" na nádherným vršku holýho, travnatýho kopce Lesná, těsně mezi dvěma chráněnýma územíma, připravil dříví a u romantickýho, oranžo-západu už jsem posrkával kávu, oheň plápolal a já vychutnával širej svět pod sebou....

...měsíc si po novu teď v klidu dorůstá, nade mnou hvězdno od obzoru k obzoru, pode mnou v údolích svítí do noci širý města a tady nad Dolnoněmčanskejma loukama si houká sova svoje noční hůůů...

...už si lebedím  ve spacáku a nechávám tenhle naplněnej den za sebou ....myslím, že to půjde....
...budím se vprostřed noci a všude kolem pobíhají divočáci,...chrochtaj jak o život a je zvláštní,  jak bezpečnej pocit je cítit jen díky tý kilový, poloprůsvitný věci, který se říká stan...dík stane..

....ráno pod modrohou dobíjím powerbanku u ranního kafe a ovesný kaše, chvíli lebedím na slunku, pojídám zbytky čokyny, balím stan, lehce začátečnicky zmateně se věnuju bajkpakingu a valím dál...

....cestu zpět volím lepším terénem bez toliko ofroadu a raději jedu nějaký kiláky navíc přes pár dědin pod horama...u auta jsem odpoledne. 

Nu což, z kola nic neupadlo... najeto pod sto....a šlo to hezky...😏